Výmarský ohař
Standard dle FCI
Nebudu vás krmit informacemi z webu "ČMKU", přesný standard plemene VOK si přečtěte ZDE. Tady jsou informace též o výmarských ohařích, ale z jiných úst a jiné ruky. Srozumitelné pro člověka laika, a ne profesionálního chovatele. Vzpomínám si, když jsem si sama zjišťovala informace o tomto plemeni a nikde jsem nemohla nic najít, neboť každý házel odkaz na ČMKU.
_____________________________________________________
Výmarský ohař
Základní údaje
Země původu: Německo
Datum publikace org. platného standardu: 27.02.1990
FCI: skupina 7 - ohaři (s pracovní zkouškou)
O plemeni a povaze
Takže asi první, co mě napadá v souvislosti s povahou VO je jejich temperament a téměř neunavitelnost. Můžete být s nimi venku hodiny a když pak přijdete domů, napije se, nají a jde si pro svou oblíbenou hračku, aby se s vámi o ni přetahoval. Naštěstí jdou ale poměrně snadno přemluvit, že už ne, že teď je čas na odpočinek. Jsou velmi vnímaví, inteligentní, přátelští, přizpůsobiví. Feny jsou výborné herečky a taky dost často bývají tak trošku hysterky.
Jsou to skvělí ochránci. V případě správné výchovy nejsou vůči lidem agresivní, člověka by nenapadli, ale když se výmarský ohař zastaví, vystrčí hlavu, vycení zuby, když se mu zježí pruh srti na páteři a uši se mu natočí dopředu, a z hrudi se mu ozve hluboké výstražné zavrčení, věřte mi, že si případný násilník svůj útok rozmyslí. Jako správný lovecký pes neustále někde čmuchá, a to převážně v novém prostředí, ať už přijdete na návštěvu ke známým nebo objevíte nové místo na procházky-park, les... okamžitě musí zmapovat terén. Je pak jak neřízená střela a jestliže mu to nedovolíte, je pak očividně nespokojený a neklidný.
Jsou velmi dominantní. Připravte se na to, že na vás budou téměř od první chvíle, kdy si je přinesete domů, zkoušet všelico, jen aby dosáhli co nejvyššího postavení ve své nové smečce. Majitel výmarského ohaře by měl mít dostatek lásky, měl by umět si se svým psem hrát, mazlit se a vůbec se mu věnovat, ale také by měl mít dostatečně pevnou ruku tak, aby pes pochopil, kdo je doma pánem. Musíte bezpodmínečně trvat na tom, aby všechny Vaše příkazy plnil napoprvé. Musíte odměňovat, ale i trestat. Není asi horší pohled na výmarského ohaře, než na toho, který si lítá po parku jak se mu zachce a za ním "vlaje" jeho pán, který vykřikuje nejrůznější formy přivolání. Když výchovu výmara nezvládnete, připravte se na to, že se se svým psem nikdy pořádně nesžijete, věčně s ním budete "bojovat" o postavení ve smečce a věčně budete "vlát". V opačném případě se vám váš pes stane opravdu nejlepším přítelem, který vás bude chránit, milovat, hlídat, respektovat, poslouchat.
Výmarský ohař je plemeno, které není samotář. Nejlépe pracuje a nejlépe se mu žije uprostřed smečky. Pořídíte-li si dva výmaráky, není problém je umístit spolu na zahradu, do kotce. Dva už jsou přece smečka. Ale v tom případě nepočítejte s takovým souzněním a s takovou láskou, jako když bude žít s vámi v bytě/domě. Názor, že pes patří do kotce je už naštěstí dávno zažehnán. Netvrdím, že patří na gauč nebo rovnou do postele, ale jsem přesvědčena, že má žít tam, kde žije jeho pán. Tam je nejšťastnější, tam je mu nejlépe. A vztah, který se pak mezi vámi vytvoří je nenahraditelný. Průměrně se výmarský ohař dožívá 12 let.
Citace: Bc. Dagmar Veličková, CHS Arteniké
Mé doplnění
Co se týče snášenlivosti s jinými psy, s tím já osobně nemám nejmenší problém. Odmalička chodíme mezi pejsky a Kessi jejich společnost miluje, dokázala by s nima řádit hodiny a hodiny. Tuto vášeň ji rozhodně nehodlám kazit, a proto chci veřejně poděkovat "Psí lásce" za to, že existuje, neboť je nádherný pohled vypustit mezi sebe 50 psů nejrůznějších plemen, velikostí, pohlaví nebo věku a vědět, že se nic nestane, že pes přijde šťastný a unavený...
"Pán Bůh nám dal v podobě psa opravdového přítele neboť věděl,
že takového mezi lidmi nenajdeme."